ZPRÁVY 

 Z CESTY

 

VŽDY VÝŠ….

Taková malá reakce na článek (viz foto)… Právě jsme se vrátili z krásného víkendu, na němž jsme se sešli s lidmi z oddílu. S lidmi, se kterými jsem prošla Šipkou, která nás formovala a učila tomu, co znamená přátelství, lesní moudrost, čest, pravda, přežití. Mnozí z nás začínali ještě pod svazarmem, když byli skautíci ještě zakázaný. Sama jsem přišla do Šipky někdy v páté třídě....

Čtyřicítka za krkem, skvělá to záležitost…!

Dneska je mi čtyřicet a jeden rok. Kéž by pánBůh dal a byla jsem teprve v půli svého života. Věřím, že příští léta vyzvu svou životosprávu k rázné akci, abych mu pomohla a nemusel to všechno vybojovat za mě. Jo, i já jsem došla už do věku, kdy se ohlížím a musím říct, že mám za sebou krásný život. Pravdu říct, trochu těžký, ale krásný....

Velikonoce v časoprostorové smyčce aneb vzkříšení na několikero způsobů

Moji drazí, přiblížily se nám Velikonoce. A mě napadá tolik souvislostí, tolik přirovnání. Dnes Ježíš (my ateisté, co pravidelně rozmlouváme s Bohem, o tom víme své) naposledy večeřel… dnes umýval nohy, dnes nabídl chléb a víno, dnes byl zrazen… to vše v jeden den… Tolik se rozvíjí možností, jak vést tento příběh, ale musím zůstat u toho jednoho, co jsem Vám...

Výzva #3: Uzdravme se! Jde to lépe, než se na první pohled zdá…

Tohle téma bylo jedním z prvních, které mě napadlo, když jsem vůbec začala o psaní blogu Back to the roots uvažovat. To, že se blog následně rozrůstá a větví více, než jsem mohla v první chvíli dohlédnout, je věc druhá. Každopádně právě teď nadešel čas otevřít téma onoho uzdravení. Věřím, že i vy k němu budete mít co říci. Dneska to...

OSTROV a co k němu patří

A protože nejen poezií živ je člověk (jojojo, napíšu o Štice samostatný příspěvek – jen jí musím nechat z mých myšlenek na chviličku odplout, ať to vidím z povzdálí), posílám Vám dnes ukázku z připravované knihy Ostrov. Kniha už je nějaký ten pátek dopsána, jen ji potřebuji ještě s odstupem „dočistit.“ A proč to sem dnes dávám? Protože si setsakramentsky myslím, že...

Existují pro mne pouze cesty po stezkách srdce….ohýbání křivek v časoprostoru a o čem to vlastně všechno je…. + prosba o pomoc

Ty časoprostorový smyčky si v tom budete muset nalézt sami, kdo bude chtít, ten je určitě najde 🙂 Začala jsem Vám psát tenhle příspěvek – jenže se to zvrhlo. Jako obvykle, když si nehlídám svý myšlenky a prsty s nimi závodí a hrají zběsilou hru kdo z koho. Mělo to být pár slov. Vzniklo z toho během 10 minut téměř půl stránky...

Výzva #2: „Dobrý den, pojďte ven“ aneb VRAŤME DĚTI DO ULIC

V dnešní přetechnizované a uspěchané době zápasí spousta dětí téměř s patologickou závislostí na počítačových technologiích. Tablety a počítače postupně nahrazují mezilidské vztahy, děti se pohybují ve virtuálních vztazích a prostorech lépe než v reálném světě. Na druhou stranu se rodiče bojí „vypustit“ své děti ven, protože samotným by se jim mohlo něco stát. A tak se společnost točí v uzavřeném kruhu. Mým dlouhodobým cílem je...

plnit sve sny

O tom, jak je nutný si plnit vlastní sny, kdo jsme a kdy nakonec (snad) Štika vypluje

Ahojte hojte, jen jsem Vám chtěla říct, že plnit si svý sny, je setsakra důležitý. A že jestli zrovna teď nebo už delší dobu nějaký nesplněný sen máte (zamysleli jste se pořádně? – tak počkejte ještě jednou – můj nesplněný sen je                             ...

oheň

Zamyšlení nad drobnostěmi každodenního bytí – aneb putování za ohňovou vůní….

Je toho tolik, co se mi honí hlavou, o čem psát, co nejdříve vytáhnout, jako kořeny, když se plejí záhony. Většinou nevíte, jestli se Vám ten hlavní kořen podaří vytáhnout najednou, nebo se zlomí a místo něj se pustí ty malinkaté kořínky hlíny, v níž dosud přebývaly. A vytahovat vůbec kořeny ze země? Někdy je to asi třeba, aby...

Hory a růže a co k tomu patří

Výzva #1: Cesta tam a zase zpátky ke kořenům…aneb takové úvodní shrnutí

Tohle nebude klasický blogový příspěvek, i když upřímně vlastně nevím, jak takový pravý blogový příspěvek má vlastně vypadat. Takže to prostě bude takový moje povídání na úvod, třeba už jen pro sebe, kdyby se mi zase někdy zdálo, že ztrácím půdu pod nohama. Víte jak, člověk si 1000x myslí, jak má sebe přečtenýho, než přijde okamžik, který...