Znám své místo i svůj směr

Můj příběh? Těžko říct.... nebo taky.... lehko říct.... nebo také.... prostě jen říct...

Můj příběh se začal hluboko v raném dětství s báječnými rodiči. Když se dnes zpětně ohlížím, přála bych si, aby naše děti měly také takové dětství. Plné volnosti, přírody a pochopení. Můj příběh se začal na vandrech po brdských cestách i necestách, kopcích i potocích, kde bylo napsáno:

"Šťasten je věru člověk ten, kdo prožil plně celý den. A v hloubi duše štasten byl. Ten může říct: "Zítřku můj, buď jaký buď, dnes jsem žil...."

Můj příběh byl a je hledáním ideálu cestou ideálů. 

Můj příběh se začal s básněmi Karla Kryla na hnědých koutoučích přístroje B42 Tesla. Je trapný říkat "natajno", když dnes má každý zase pusu plnou Kryla. Bylo mi málo a provází mě celým životem. Pořád je to stejný.

Můj příběh se začal s básněmi Jiřího Wolkera, Ginsberga, Rexrotha, Hraběte, Topola...nenene, musím to zastavit včas, tak bychom se nikam nedostali 🙂

Můj příběh se začal s milovaným a milujícím bratrem, který mi vždycky ukazoval cestu, bylo to tak jednoduché...než do doby, kdy odešel. Až potom jsem poznala tu tíhu "prokopávat se" životem sama za sebe a potom i za svoje blízké. 

Tenkrát se můj život zcela překopal poprvé. 

V té době jsem našla JEHO. A byl a je mi vším. Doplnění dvojjediné bytosti. Tenkrát mi to došlo v plné míře: "Nikdy se nespokojit s málem."

"Vědět, co chci  a jít si za tím...!

Tenkrát se můj život zcela překopal podruhé. 

Miliónkrát jsem si na to vzpomněla. Najít svou polobytost, se kterou všechny ty nástrahy světa člověk může zvládnout, to je ten cíl. Najít někoho, o koho se může opřít. 

Když se nám narodil první mykuňák, změnil se nám svět. Když jsme čekali druhýho mykuňáka, změnil se nám podruhý. Když v mezidobí nám téměř umřel první mykuňák, překopal se můj život potřetí. 

Naučila jsem se vidět propletence souvislostí, za věci i za obzory.

Můj příběh? Můj příběh je prostý, dlouhý a klikatý, jednoduchý napohled, hudbou a šepotem spadaného listí prosycený, temný a zářivý, životem výskající.

Můj život jsou ty nejmenší detaily, ale i ty nejobsáhlejší  obzory... Můj příběh jsou dosažené vrcholy v mongolských horách i temné propadliště uvnitř sebe. Můj příběh jsou tisíce ideálů...ale taky stovky neprospaných hodin. Můj příběh není zaměřen ani vyhraněn, přelétá a ztrácí se, znenadání se objevuje. Je těkavý. Můj příběh to jsem já. 

Můj příběh je ale...

hlavně naděje a povzbuzení, že to jde zůstat sama sebou. 

Ráda Vás těmi svými životními střípky provedu. Když budete chtít. Každopádně, jestli jsme se měli potkat, tak se stejně potkáme... Těším se na tu společnou cestu s některými z Vás!

Doufám, že bude přínosná!