ZPRÁVY 

 Z CESTY

 

Dneska je Ti 46, Labíbe… a za chvíli Ti bude -19

Ahoj bráško, tohle povídání nebude jen tak pro někoho….protože je pro Tebe! A tohle je jedna z posledních fotek, kterou nám Martin udělal. Myslela jsem, jak to dnes večer všechno dotáhnu. V práci, Tvoje psaní, spoustu, spoustu věcí. Jenže, jako by se tohle psaní nechtělo dát jen tak zadarmo. Glykemické hrátky jsou vždycky! jasným spoluhráčem, který mysl...

TY TAM NECHOĎ, TY TO POJĎ NATOČIT!

Jsme jedné krve – Ty i já! Tohle povídání bude o vysněném snu. Doslova. Třeba se pro někoho stane střípkem, na který zrovna čeká. Anebo se mineme. Věci se stávají. Tohle psaní začínalo v pondělí Tebou, sestřičko, po výletu, kde jsi s námi měla být a nebyla. Tak já to sem zase nakonec ve čtvrtek na začátek vložím neb moji sourozenci mi rozumějí....

Něco dává smysl!? Všechno dává smysl! Když si dovolíme v sobě se usebrat….

aneb na Cestě rovnováhy Světla a Stínu…. práce se Stínem je práce tovaryšská….dojde Vám, když to slyšíte, že to víte už dlouho, aniž byste kdy četli Junga…. dávno to totiž v sobě žijete. Od té doby, co pamatujete. Dávno tou cestou jdete. Těším se, jak si jím budu listovat. Labíb ho měl rád. Konečně jsem si přinesla jeho...

O víkendu se tím BEZČASÍm snad propíši…

Ahojte přátelíčkové, vrátila jsem se ze TMY. Měla jsem se vrátit pozítří ráno, ale vrátila jsem se včera ráno. Čas má takový smysl, jaký mu dáme. Za ty tři století (chápej 4 noci a tři dny) mi došlo, že zpracovat bezčasí není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Obzvláště, když vás spánek vypeče takovým způsobem,...

Ostrov – aneb na cestě k sobě přes několik sebepekel (mene tekel)

Dávám si závazek, že to do konce srpence dočistím a vydám. Je nejvyšší čas. Je nejvyšší čas vykročit a posunout se zase o kus dál. Tak k nahlédnutí. Tak jako takový milník pro sebe. Vypustila myšlenku tak rychle, jak k ní přišla a když stála na místě, kde tušila průchod na druhou stranu, nakročila a s napětím vystoupila na kamenném kruhu. Vyšla z něj a posadila se na trávu...

A místo ohně začínají Divočiny oslavovat vodu…

Psáno na facebook, tentokráte vložené sem…to jsou věci….zázraky se dějí v tuto noc…. aneb nikdy nevíte, jak to vlastně všechno skončí….Třeba se někomu zablyští nějaký střípek anebo pocit, i když je to tak moc zhuštěné…. Prší! I když jen trošku, ale prší! To nejlepší potvrzení Beltainu, jaké snad může být. Díky za ta znamení! Dříve se vyháněl dobytek na pastvu a sedávalo...

Prosba o všední den

Tak jsem to zase nestopla :D, původně to měl být krátký příspěvek na FB, ale nakonec myslím, že je vlastně dobré a nutné si tuhle věc pro sebe uchovat a vracet se k ní, když to bude třeba. Třeba to pomůže i někomu dalšímu v rozhodování. A přepisovat už to nebudu ;). Abych jen nestrašila, přátelíčkové moji, chtěla jsem Vám říct, že...

Andělé strážní, Falling slowly a pár adventních vzkazů

Středa večer: Dneska je Elišce 11 let. Nechybělo moc a svůj vstup do „náctiletosti“ by musela odložit minimálně do dalšího života. Je to dlouhé, tak Vám ten závěrečný vzkaz raději napíšu rovnou na začátek, kdyby to někdo náhodou třeba nedočetl ;). Užívejme si (nejen) na adventu to podstatné, to co jde až od samé podstaty sebe samých i tohoto času, který...

ŽALUJI….

Uf, chtěla jsem tohle povídání napsat již dlouho, jenomže …..  jenomže, vždycky to něco přebilo, neboť je to děsně niterný téma, které chce celého člověka a to není jen tak v tom svistotu, kterým si to řítím do středu vesmíru. Když mi kdysi článek začal vznikat v hlavě, první co mě napadlo, bylo, že se bude jmenovat: „ŽALUJI…“. Ten...

Jsme tři – aneb odpovědi přijdou, když pozorně posloucháme, na co se ptáme

Ahojte soupoutníci, tak jsem Vám chtěla včera napsat, jenže jsem to nedopsala, že to byl převelice důležitý týden a hlavně víkend, co se týče všech možných souvislostí. Aneb téměř všechny blogové příspěvky vznikají na FB, dokud mi nedojde, že se to na tom FB prostě nedá najednou schroustat – tak to máte tu. Stejnak to je děsně důležitý...