ZPRÁVY 

 Z CESTY

 

ŽALUJI….

Uf, chtěla jsem tohle povídání napsat již dlouho, jenomže …..  jenomže, vždycky to něco přebilo, neboť je to děsně niterný téma, které chce celého člověka a to není jen tak v tom svistotu, kterým si to řítím do středu vesmíru. Když mi kdysi článek začal vznikat v hlavě, první co mě napadlo, bylo, že se bude jmenovat: „ŽALUJI…“. Ten...

Jsme tři – aneb odpovědi přijdou, když pozorně posloucháme, na co se ptáme

Ahojte soupoutníci, tak jsem Vám chtěla včera napsat, jenže jsem to nedopsala, že to byl převelice důležitý týden a hlavně víkend, co se týče všech možných souvislostí. Aneb téměř všechny blogové příspěvky vznikají na FB, dokud mi nedojde, že se to na tom FB prostě nedá najednou schroustat – tak to máte tu. Stejnak to je děsně důležitý...

KDY, KDE, CO, KUDY A PROČ ANEB MALÉ OHLÉDNUTÍ PO ¾ ROCE

Ahojte přátelíčkové, soupoutníci, vy všichni, tenhle člonek je takové ohlédnutí za uplynulým 3/4 rokem téhle rychlé cesty a tak trochu výhled na další léta letoucí. Kudy dál bych chtěla, abychom kráčeli. Je to zhruba rok, co se mi v hlavě začal rodit projekt Back to the Roots. Podzim loňského roku byl ten, kdy jsem se začala rozhlížet, kudy do toho...

Nechme své děti vyrůst v SaBaTu a vystupujme ze svých komfortních zón…

psáno včera 😉 Ahojte soupoutníci, ani jsem netušila, že Vám dnes napíšu člonek. Čloneček. Krátké zamyšlení se. V průběhu prázdnin jsem si přicházela na spoustu věcí, o kterých jsem chtěla psát, ale ta dnešní příhoda a vůbec posledních 14 dní, mě prostě vede k tomu, že dnes pro Vás začínám psát tenhle text – uvidíme, co se z toho vyvine....

Nevkročíš-li do lesů, nikdy se nic nestane a tvůj život nezačne

Ozývám se Vám, soupoutníci moji, s více jak měsíčním mlčením. V sobě. V tichu. V klidu. Bylo to očistné. Tak moc, že kdybych mohla, tak bych to snad ordinovala jako léčbu na přehlcenost. Na zastavení se. K tomu, aby měl člověk čas a prostor si pomalu, opravdu pomalu, ale zato velice důkladně poskládat všechny své priority, své skutky a činy, své sny a cesty, kudy...

Proč nejsem na Letný, když tam všichni míří?

Asi právě proto… Předem omluva za tak trochu politické téma, neb tenhle blog o politice rozhodně není – on ani ten člonek nakonec o politice není… jak říkají Vontové – buďme svorni – nenechme politiku vstoupit mezi nás… …Dejte mi do ruky mávátkoa řekněte jak volat slávajá už si najdu ten správný směra budu mávat mávat mávat… Tohle bude...

VŽDY VÝŠ….

Taková malá reakce na článek (viz foto)… Právě jsme se vrátili z krásného víkendu, na němž jsme se sešli s lidmi z oddílu. S lidmi, se kterými jsem prošla Šipkou, která nás formovala a učila tomu, co znamená přátelství, lesní moudrost, čest, pravda, přežití. Mnozí z nás začínali ještě pod svazarmem, když byli skautíci ještě zakázaný. Sama jsem přišla do Šipky někdy v páté třídě....

Čtyřicítka za krkem, skvělá to záležitost…!

Dneska je mi čtyřicet a jeden rok. Kéž by pánBůh dal a byla jsem teprve v půli svého života. Věřím, že příští léta vyzvu svou životosprávu k rázné akci, abych mu pomohla a nemusel to všechno vybojovat za mě. Jo, i já jsem došla už do věku, kdy se ohlížím a musím říct, že mám za sebou krásný život. Pravdu říct, trochu těžký, ale krásný....

Velikonoce v časoprostorové smyčce aneb vzkříšení na několikero způsobů

Moji drazí, přiblížily se nám Velikonoce. A mě napadá tolik souvislostí, tolik přirovnání. Dnes Ježíš (my ateisté, co pravidelně rozmlouváme s Bohem, o tom víme své) naposledy večeřel… dnes umýval nohy, dnes nabídl chléb a víno, dnes byl zrazen… to vše v jeden den… Tolik se rozvíjí možností, jak vést tento příběh, ale musím zůstat u toho jednoho, co jsem Vám...

Výzva #3: Uzdravme se! Jde to lépe, než se na první pohled zdá…

Tohle téma bylo jedním z prvních, které mě napadlo, když jsem vůbec začala o psaní blogu Back to the roots uvažovat. To, že se blog následně rozrůstá a větví více, než jsem mohla v první chvíli dohlédnout, je věc druhá. Každopádně právě teď nadešel čas otevřít téma onoho uzdravení. Věřím, že i vy k němu budete mít co říci. Dneska to...