Existují pro mne pouze cesty po stezkách srdce….ohýbání křivek v časoprostoru a o čem to vlastně všechno je…. + prosba o pomoc

Ty časoprostorový smyčky si v tom budete muset nalézt sami, kdo bude chtít, ten je určitě najde 🙂

Začala jsem Vám psát tenhle příspěvek – jenže se to zvrhlo. Jako obvykle, když si nehlídám svý myšlenky a prsty s nimi závodí a hrají zběsilou hru kdo z koho. Mělo to být pár slov. Vzniklo z toho během 10 minut téměř půl stránky a to jsem byla na samotinkém začátku – tak jsem to pročistila a začala znovu stručně, jenže pak jsem se zvedla klávesnice a bylo z toho najednou přes 1000 slov. Takže to vzdávám a napíšu to do blogu – byť do blogu bych to psala asi s jinou dikcí – třeba to strávíte, uvítáte – uvidíte sami. Když mi pak dáte vědět, budu ráda.

…ale pěkně od začátku

Labíb – Oria

Pořád hledám to zaměření a zamíření tohohle webu a blogu a vůbec, jenomže pravdu říct, čím déle ho hledám, tím více mi je jasnější, že se mi ho nepodaří vyspecifikovat. Tím nechci říct, že neznám své směřování, naopak, celý život mě poměrně jasně provází směr, kudy chci jít. Někdy se ta cesta daří s většími, někdy s menšími úspěchy. Podle toho, jak je mi zrovna vesmírek nakloněn, či já vesmírku, či jak dokáži proplouvat v časoprostoru (jojojo, mám tohle slovo ráda, jak taky ne, když to je přesně ten moment/místo, který člověka nějakým způsobem určuje) nástrah a vizí a výzev a sdílení.

Takže stručně:

 1) Tenhle webas nemá a zatím ani nemá mít zaměření, vymezení, fokusaci, či jak jinak to nazvat. Má být odrazem mého bytí.

2) Budou tam básně a ostatní psaní. Doufám, že za chvíli vypluje Štika – kdo byste náhodou nevěděl, tak ten vnitřní poetický svět uvnitř mě. Protože jestli nevypluje, tak už mi z toho asi přeskočí. A protože si myslím, že kdo v dnešní (ostatně i v jakékoli jiné době) nečte poezii – jako by nežil 😉. Maminko, vím, že to mělo být k Tvým zítřejším narozeninám, ale nechci pouštět ven nic, co není ještě TO ono. Já na tom dělám, já na tom makám :)!

3) Budou tam fotky. Z cest, z okamihů zachycených podél cest mého bytí.

4) Bude tam ta touha předat svým dětem ze sebe to nejlepší i stavy, kdy se to člověku tak strašně nedaří. I stavy, kdy se to tak strašně zadaří. Protože nic není pořád nahoře ani pořád dole. Vím o tom svý…. Bude tam ta touha stávat se lepšími, než jsme.

5) Bude tam dvacetiletá cesta (zepředu i odzadu), když Vám zničeho nic zmizí ze života brácha. Všude čtete o tom, jak je to šílený, když Vám odejde dítě (hluboce smekám před těmi, kteří tuhle šílenost ustáli a dál se snažili hledat cesty jak a kudy dál, mohla jsem to pozorovat z první ruky a klobouk dolů), ale téměř nikde nečtete, jaký to je, když Vám odejde sourozenec. Vaše dvojče – jen o tři roky starší.  To je totiž taky solidní masox. Napíšu víc v samostatným blogu. Tohle nejde odbýt krátce. O těch dětech i sourozencích. Je dobré přivítat smrt zpátky do našich životů. Když mi loni odcházela máma, cítila jsem, jak strašlivě mi to chybí. Ta zkušenost, jak se smrtí zacházet. A to už jsem si prošla Honzou. Naštěstí to vybojovala, ale ten pocit, ten už si poneseme sebou. Chybí to tak moc, v tomhle světě, přijmout jí, nebát se jí. Protože, byť je to pro ostatní sebebolestivější záležitost, je nezbytnou součástí našich životů. Mluvme o ní. Více a houšť. Nechme ukázat ty věci, které nám dala, když nám vzala naše nejbližší.

A vy moji nejdražší a nejbližší, je mi jasný, že to co dávám všanc je veliký a bolestivý a niterný, ale i díky tomu nám Honza nemizí. I díky tomu na něj vzpomínáme – a s námi čím dál více lidí…. Věřím, že bys mi to schválil, Labíbe… tak moc mi chybíš <3

6) Bude tam ta cesta rodičovství – tak moc kontaktně započatého. Společné spaní, znakování, nošení a šátkování a látkování i bezplenkování. Budou tam naše trable s očkováním, restrikce, překážky, lejstra i vzácní lidé, kteří se snaží pomoci. Budou tam chvíle bezmoci i radosti. Budou tam momenty, kdy začali jsme „řádovatět“. Budou tam ty chvíle, kdy se jednotlivá období výchovy přecvakávají, kdy spolu vyrůstáme, kdy společně rosteme – bok po boku (ok, minimálně 15 samostatných člonků 🙂 ).

dva měsíce… ještě, že tahle doba už je za námi…

6) Bude tam téměř desetiletá cesta s celoživotními nemocemi těch nejbližších – našich dětí. Myslím si, že tady asi mám světu co dát. Od totálně bezstarostného rodičovství, kdy člověk řeší všechny jen ty normální věci, jakože jeho ňuňu málo anebo moc spí, jí, blablabla, až po to, jestli jste schopni svoje děti udržet naživu – 24/12/365. Patří nám tam spousta luxusních her: apnoický pauzy v prvních pár letech, kdy jsme se už smířili s tím, že nám Jáchym odešel, převelice dynamická, zajímavá a nikdy nekončící hra jménem diabetes, oboudětná celiakie a alergie (OK, pustím se na tenký led – na 99% téměř všechno spuštěno očkováním – to je určitě na samostatný článek, na nějž bude třeba více než dostatek času – tolik a tolik rovin to má) a Jáchymova barvoslepost, která prostě je….

Mykuňáci a jejich první společný jez – Český Krumlov

Je to tak trochu jiný život. Trochu jiné hodnoty vyvstávají. Jenže, každý to máme někdy jindy a nějak jinak. Věřím, že se nám z nich podaří vychovat silné lidi, pro které tohle všechno nebude překážkou, ale dokáží ty své těžce nabyté a vydobyté zkušenosti zúročit (uf, dalších minimálně hodně článků – tolik to má souvislostí)….

7) A taky tam bude ta touha a cesta, jak to všechno skloubit, když chcete mít práci, která Vás baví a o níž jste přesvědčeni, že má smysl… někdy se to zdá přímo nemožné, ale víte jak: kde je vůle, tam je cesta…

8) Bude tam ta potřeba trávit co nejvíce času v lesích, u ohňů a s batohem na zádech, kdy je člověk svobodný tak, jak jen svobodný může být.

9) Bude tam ta touha neztratit sebe sama. Jít si vstříc, naproti a mít se ráda. Zůstat na té své vysněné cestě. Třeba to někoho osloví. Když jsem vycházela ze základní školy, dostala jsem pamětní list, kde bylo napsáno: „Tajemství úspěchu v životě není dělat, co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom, co děláme.“ (T. A. Edison). Kdybych za sebou neměla ty zkušenosti, možná bych o tom polemizovala, takhle jen říkám: „Svatá pravda.“ Jasný, že nejlepší je to skloubit ;). 

STRUČNI, Maky, stručni!

Biri, Jarda, Wopi – kdysi

8) A taky tam bude ta nutnost – mít dobrý přátele, dobrý vztahy v rodině, mít vztahy vyřešený, protože nikdy nevíme, která chvíle může být tou poslední, být slušní a pokorní, mít respekt i odvahu, jít dopředu, ale nezapomínat se navracet ke kořenům – back to the roots!

9) A taky ta propojenost generací – díky tomu, že jsem s Elí téměř všude, mám to z první ruky, kudy se naši mlaďoši vyvíjejí. Od roku a půl dále dále – první třída – čtvrtá – puberta – šesnáct – osmnáct – dospělí. Je skvělé to vidět v tak širokém horizontu. Kompletka. Díky díky za to! Jakože bez bytí s Vámi by mi minimálně miliarda věcí nedošla – a ještě bych si nezavzpomínala na své dětství a dospívání.  Tam mi z toho vychází, více se poslouchejme a hlavně konejme, jedni i druzí navzájem – protože pak je to boží. Tohle beru jako dar. Tam je takových námětů na člonky 😉

9) A taky tam budou praktický věci – spoustu z toho, co vím, doufám, že sem přenesu – jen to bude chvilku trvat. Moc moc věcí najednou…

No a vzhledem k tomu, že je to zase delší, než by mělo, tak to zavírám s tím:

– že věřím, že je to jako s ostatními výzvami

– že se mohu pokusit utvářet ten webový prostor k obrazu svému.

Je mi jasný, že ještě nejsem schopná dohlédnout všech důsledků a možností, ale – jen jsem chtěla říct: Jasně, že o tom přemýšlím. Snad to všechno vidím správně. Snad po té cestě se mnou půjdou lidé, kteří, kdyby něco, tak mě ochrání – nebo já je….

Končím – téměř.

Takže, já tady budu. Aspoň prozatím – není jasné na jak dlouho, ale teď tu jsem. Kdo se bude chtít přidat, tak budu ráda – za ty společné kroky. Věřím, že mohou být oboustranně přínosné.

<3 Markéta

to bohužel není ode mě, ale je to tak boží!

Jakože to dočetl někdo až sem? Neke :).

Každopádně, prosím, když se tady přihlásíte k odběru člonků, tak se Vám ukáže stránka, že Vám do mailu přišel potvrzovací mail. Když mail nepotvrdíte, tak se nepřihlásíte – holt GDPR je GDPR. Často zpráva padá do spamů nebo jiných složek.

Kdyby se někomu stalo, že Vám mail nepřijde a nezobrazí se Vám finální děkovací stránka (jsou 2) – dejte mi prosím vědět. Píšu to proto, že vidím, že posledních zhruba 9 lidí, co se přihlásilo (nevím kdo), se dostalo pouze na první stránku (k odsouhlasení gdpr) a pak do mé databáze již ne. Tak nevím, jestli je chyba na mé straně nebo zda jen nechtějí prokliknout  odkaz v mailu. Jen bych nerada, aby se naše kroky vzdálily jen kvůli tomu, že technika tak tomu chtěla :).

BACK TO THE ROOTS, přátelé…

 A když mi napíšete, budu ráda…

Maminko, VŠECHNO NEJ! 

Lexová Markéta

Markéta Biri Lexová

www.marketalexova.cz
Jsem především. Sama sebou. Jsem básník, cestovatel i poutník po krajích vnitřních i vnějších. Samozvaný filozof. Tulák, vizionář, pozorovatel, reharmonizér, hýbu světem kolem sebe. A taky jsem Markéta, Maky, Biri, Kuňák, Pino.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.