Něco dává smysl!? Všechno dává smysl! Když si dovolíme v sobě se usebrat….

aneb na Cestě rovnováhy Světla a Stínu…. práce se Stínem je práce tovaryšská….dojde Vám, když to slyšíte, že to víte už dlouho, aniž byste kdy četli Junga…. dávno to totiž v sobě žijete. Od té doby, co pamatujete. Dávno tou cestou jdete. Těším se, jak si jím budu listovat. Labíb ho měl rád. Konečně jsem si přinesla jeho knihy z Břevnova domů. Vrátím, mami <3!

Myslela jsem, že Vám napíšu delší povídání k dvouměsíčnímu usebrání se, k času, který jsem si potřebovala věnovat. Abych se na svou cestu a bytost mohla po náročné době podívat z klidu a nadhledu. Někdy očekáváme zcela jiné věci, než se nám stanou, než jako dárek dostaneme. A tak se místo daleko dopředu podíváte opravdu, opravdu hluboko ke svým kořenům. A zjistíte, že vlastně jste pořád stejní. Jak by také ne! Snažíme-li se udržovat v průběhu života svou vlastní integritu se sebou samými a svými hodnotami, vracíme se spirálovitě k podobnému výchozímu bodu, který jsme si kdysi (možná v životech minulých) vytyčili jako cíl. Cesta je cíl!

Strávila jsem v přírodě sama se sebou i svými blízkými i vzdálenějšími bezmála dva měsíce. Stále více a více se utvrzuji v tom, že jsem pouhopouhý poutník putující krajinami vnějšími stejně jako vnitřními – se stejným požitkem. Celou tu cestu uzavřel krátkonekonečnědlouhý pobyt ve Tmě, který trval celá staletí. Dnes ráno jsem měla zažít to ráno, co jsem prožila ve středu. Nelituji ani vteřinu. Za Bytí i odchod. Těžké je o tom mluvit. Ostatně, je to jedna z těch chvil, kterou neprojde-li si člověk sám, jen těžko jejímu smyslu či zákonitostem porozumí. Někdy je třeba přijmout fakt, že prostě nejsme připraveni býti ani stát se vlastními šamany. Aspoň dokud máme závazky vůči ostatním. Tahle cesta je totiž především o zodpovědnosti. Zůstávám pocestným poutníkem, který se objevuje i mizí zároveň…, to je mi v tuto chvíli bližší…

Pohled z Perinbaby

Stejně se ale můžeme dívat na svět čistě a v těchto chvílích ty malé barevné střípky předávat jako dárky blízkým lidem kolkolem. Buď je rozeznají, nebo ne. To už není naše starost, chce se až zakřičet!

Carlos Castaneda

Myslela jsem, že Vám napíšu delší povídání k dvouměsíčnímu času, ale napíšu jej tak trochu jinak. Slovy jiných. Protože je to tak osvobozující a úlevné poznat a poslouchat, že to má někdo stejně jako vy… že myslí a uvažuje stejně… že je usazen do podobných ekosystémů vědomí i nevědomí.

z videoklipu Dalekko

Budou to odkazy na věci, které mě během těchto dvou měsíců provázely, či se mě nějak podivně dotkly. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, mě provázejí celým mým životem. Jen teď jsem si je poslechla. Vítejte v mé hlavě a duši. Tenhle příběh Vám dá tolik, kolik vy mu věnujete času. Tenhle příběh Vám dá tolik, kolik vy sami chcete. Aspoň myslím, tedy. Protože, kdybyste to číst (nebo tedy hlavně poslouchat) neměli, tak se k Vám tohle povídání vůbec nedostane.

Ale jelikož je mi jasné, že tímhle se jen těžko bude dát prokousat, tak si to tu ukládám hlavně pro sebe. Přijde čas, kdy mě tahle stránka bude zachraňovat anebo k sobě navracet. Jestli něco vím zcela jistě, tak je to tohle.

Dešťové haiku

Z nebe padá déšť
Kapky buší do teepee
Oheň plane dnem

Díky léto!

Díky Vám všem, s kým jsme se na této Cestě na delší či kratší časy setkali, s kým jsme chvílemi společně kráčeli. Byl to pro mě nesmírně důležitý čas. Jeden z těch nejdůležitějších!  

Hezký čas!

A nenechte se zviklat – básníci jsou děsně divní lidé ;)!

Celé by se mi to chtělo zakončit jedním citátem, jenže někdy slova selžou a ukazují jiné skutečnosti. Obzvláště v čas, kdy Sovy ještě stále nejsou tím, kým se zdají být. Jenže ono je to stejně jedno, Nekonečno má stejně tváří jako Bezčasí.

Opatrujte se a nezapomínejme se pravidelně usebírat.

With love

Markéta

Tak jedeme: zkusíme to postupně 😉

Tohle povídání navazuje to na 1) předvčerejší i na to 2) loňské.

3) Pjér la Šé´z:

4) Anna Hogenová

5) Les Mytág

6) Les

7) Nostalgia a mnoho mnoho dalšího….

8)

Bylo by toho ještě možné sem spoustu toho vložit, téměř každý den, ale je třeba se i umět zastavit. Až mě bolí, že tento čas končí a já se pomalu rozcházím….

Snad jen… pamatujme, že nakonec jsme v těch našich příbězích jen každý sám za sebe! Je to náš jediný život. Aspoň v tomhle životě.

Šťastnou cestu, přátelíčkové moji, ať kráčíte kamkoli….

Opatrujte se mi a stay yourself – Always and Forever

Markéta

P.S. A že se Vás to do-týká?

Má! Až na dřeň! Kdo se odvážíš…

P.S. Asi přišel čas zase trochu zpankáčovatět, ne? 😉

Lexová Markéta

Markéta Biri Lexová

www.marketalexova.cz
Jsem především. Sama sebou. Jsem básník, cestovatel i poutník po krajích vnitřních i vnějších. Samozvaný filozof. Tulák, vizionář, pozorovatel, reharmonizér, hýbu světem kolem sebe. A taky jsem Markéta, Maky, Biri, Kuňák, Pino.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.