Motivační citáty pro lepší den, dny, léta, roky, kroky...

Někdy z mé hlavy, někdy z moudřejších - vždy však takové, které mě v daný moment oslovily. Všechny jsou odžité a všechny z nich jsou na mých autorských fotografiích (nebo bratrově grafice - Buddha a Oria).

A když budete chtít, napište mi dolů, jakou chvíli zrovna žijete - v nějakém děsně moUdrém moUdru - of course :), ať již vašimi, či jinými slovy. Třeba se potkáme. Budu se těšit. Markéta

EDICE: Ze stolního kalendáře

A JaK TO zrovna Žijete VY?

  1. Renée napsal:

    Já zrovna žiju ve velikým štěstí. Ten obrázek: „Kde jsi to našel? Hledal jsem to všude!“ „Vytvořil jsem si to sám.“ Je o mně. Je to tak, štěstí nepřijde odnikud, nikdo ho nepřinese a nechce být závislé. Buďto je v nás, nebo není. Když není a chceme ho čerpat od někoho, z někoho, nebude to fungovat. Skončí to. Jen když je a chceme ho dávat, bude s námi stále. Já jsem teď ve stádiu totální změny. Jsem hodně sama a přemýšlím. A tohle jsem vymyslela já, ne Babiš, fakt 😀 Ta izolace mi teda prospěla 🙂

    • Je to tak, Čeky, je to tak! Taky to žiju a moc si to užívám. <3. Vytvářejme, vytvářejme – cokoli – štěstí, lásku, básně, knihy, obrazy, vztahy, své světy – je to spolu tak tak moc propojené…. Víme o sobě, kočko!

  2. Zu napsal:

    … já myslím, že to permanentně nejde být „happy jak dva grepy – či jeden grep:-)“.. že je to proces, že je to střídání… smutek a pláč, černá a bílá, dobro a zlo… všechno má svůj protipól…důležité je neutápět se ani v jednom… nebýt ten sluníčkář ani ten zmačkaný depresí… prostě být tím, že jsem jaký jsem zrovna teď, v této chvíli a tady – cítím to tak a chci nebo nechci to sdílet… respektovat sebe znamená respektovat i druhé, tak aby to skutečně bylo a bylo i uvěřitelné a ryzí…protože když to tak není, jde to sakra poznat, a to jsme už zažila i na mnoha setkáních a čteních s básněmi, já to těm lidem nevěřila, ani slovo.. a třeba čerstvě, včera jsem byla na besedě s „Krkavčí matkou“ no a zdála se mi nesmírně smutná navzdory těm optimistickým řečem, šel z ní z hloubky šílený pocit samoty… no, tak asi tak jsem chtěla říct, že když já Tobě věřím, prostě téměř každé slovo, že tím to i lépe pouštím k sobě a skrze sebe dál, že díky té opravdovosti to jde… takže by se věci měly dělat opravdově, protože to je sakra znát, když se tak nedělají

    • Ach Zu, díky za ta slova. Ani nevíš, jak ses trefila – běží mi (krom asi 4 dalších :)) v hlavě člonek – právě o té rovnováze, o střídání těch chvílí, kdy jsme nahoře a kdy se propadáme dolů. Myslím, že tohle určitě nebude jen sluníčkový prostor, láduju to tam, jak to zrovna na mysl přichází, ale nedělám si iluze, že tenhle „flow“ vydrží v tom entuziasmu navěky. Obzvláště v naší situaci. Je to záhul, jen dlouho dlouho jsem psala a žila v celkovým vyčerpání, z diabetu, všemožných nemocí, průšvihů a už mě to začalo rozedírat, jak jsem se věčně topila. Když jsme na podzim přešli na prototyp umělé slinivky, trochu jsme se nadechli. Najednou jsme se mohli po 9 letech vyspat a bylo to znát – ta chuť něco začít vytvářet byla neutišitelná. Proklubalo se to nahromaděné za všechna ta léta. Takže pravdu říct, teď si to děsně užívám – pustit sebe ze řetězu – zase se vidět (ne jako stroj, ale jako člověk), i když někdy je to taky na dřeň – do toho všeho vytváření ještě zvládnout normální job, děti a všechno kolkolem. A jen sázím na to, že když prostě do toho dám JEN tu opravdovost, tak to nějak poputuje k těm, k nimž to celé putovat má. Děkuju moc, moc!!!!

    • A ještě ke Krkavčí matce. Mám k ní hluboký respekt. To, jak se s tím vším dokázala poprat, jak jde dál svou vlastní cestou. Asi chápu, jak to myslíš a myslím, že i přes ten povzdech jí respektuješ (nebo nevím, jestli je to to správný slovo), jak Tě znám. Jen, vůbec se tomu hlubokému pocitu samoty nedivím, myslím, že kdo z nás si tím prošel takhle na přímo, tak to už prostě zůstane jeho součástí. Už to nejde odpárat, jen někdy jsou ty díry záplatovaný a někdy se tlakem roztrhnou a zeje po nich jen hlubokánská díra, která se prostě v určitý moment se ani člověku nechce nějak znovu záplatovat. Jen jí nechat zase zarůst nebo zaplnit. Musím říct, že v téhle holce se v mnoha ohledech poznávám, mluví mi z duše, bez ohledu na to jak bude kdo reagovat. Často tam čtu svá vlastní slova. Jo, big respect! A moc díky za Tvá slova – léčí <3

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.