Nabízím Vám zažít společnou ženskou lesní pouť. Takzvané PoBYTÍ. Budeme společně putovat od soboty do neděle. Vydáme se tichem samy k sobě, do zákoutí našich srdcí i duší.  Zastavíme své myšlenky, abychom měly dostatek prostoru si pomalu, opravdu pomalu, ale zato velice důkladně poskládat všechny své priority, své skutky a činy, své sny a cesty, kudy dále směřovat a které cesty opustit. V ženském kruhu bezpečí. Budeme moci mluvit a budeme moci i mlčet. Budeme moci sdílet i plakat i se radovat, budeme moci si dovolit být samy sebou. Večer zasedneme k ohni a nastane příležitost pohlédnout samy sobě do očí.

Prošla jsem si za svůj život spoustou vzestupů i pádů. Naštěstí mi bylo dáno do vínku nebrat překážky jako překážky, ale jako výzvy a díky tomu mohu úročit situace, kterými často nechtěně procházím a učit se z nich. Jsou to velké lekce a čím jsem starší, tím více mě baví odhalovat souvislosti, které se v průběhu těchto výzev objevují. Dokáži číst mezi řádky a tak nějak přirozeně tuším, kudy z těch životních šmodrchanic dál. Stojíte-li na rozcestí a nevíte kudy kam, ráda Vám poskytnu pohled zvenku, viděný těmi jemnými nuancemi, které se proplétají mezi známými slovy :„Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil“. 

Celý život píšu, s menšími či většími přestávkami. Celý život se mi skládá z příběhů a básní, které by stály nebo nestály za to napsat. Někdy je to opravdu zajímavé vidět skvět kolem sebe jako příběhy a slova. Zatím si můžete přečíst pravý a nefalšovaný poeziobook. Nečekejte žádné rýmovačky, v tomhle booku je zapsán syrový život, snad někdy až moc. Snad někdy až moc vysněný.  V tomhle booku je skrytá víra a naděje, že vše se v dobré obrací,  že vše má svůj daný řád, vycházející z podstaty uvnitř nás.  A taky všechny fotky (samozřejmě bez těch, kde jsem já :), co na tomhle webu najdete pocházejí ode mě.