Autor Marketa Lexova

O autorovi

Ostrov – aneb na cestě k sobě přes několik sebepekel (mene tekel)

Dávám si závazek, že to do konce srpence dočistím a vydám. Je nejvyšší čas. Je nejvyšší čas vykročit a posunout se zase o kus dál. Tak k nahlédnutí. Tak jako takový milník pro sebe. Vypustila myšlenku tak rychle, jak k ní přišla a když stála na místě, kde tušila průchod na druhou stranu, nakročila a s napětím vystoupila na kamenném kruhu. Vyšla z něj a posadila se na trávu...

A místo ohně začínají Divočiny oslavovat vodu…

Psáno na facebook, tentokráte vložené sem…to jsou věci….zázraky se dějí v tuto noc…. aneb nikdy nevíte, jak to vlastně všechno skončí….Třeba se někomu zablyští nějaký střípek anebo pocit, i když je to tak moc zhuštěné…. Prší! I když jen trošku, ale prší! To nejlepší potvrzení Beltainu, jaké snad může být. Díky za ta znamení! Dříve se vyháněl dobytek na pastvu a sedávalo...

Prosba o všední den

Tak jsem to zase nestopla :D, původně to měl být krátký příspěvek na FB, ale nakonec myslím, že je vlastně dobré a nutné si tuhle věc pro sebe uchovat a vracet se k ní, když to bude třeba. Třeba to pomůže i někomu dalšímu v rozhodování. A přepisovat už to nebudu ;). Abych jen nestrašila, přátelíčkové moji, chtěla jsem Vám říct, že...

Andělé strážní, Falling slowly a pár adventních vzkazů

Středa večer: Dneska je Elišce 11 let. Nechybělo moc a svůj vstup do „náctiletosti“ by musela odložit minimálně do dalšího života. Je to dlouhé, tak Vám ten závěrečný vzkaz raději napíšu rovnou na začátek, kdyby to někdo náhodou třeba nedočetl ;). Užívejme si (nejen) na adventu to podstatné, to co jde až od samé podstaty sebe samých i tohoto času, který...

ŽALUJI….

Uf, chtěla jsem tohle povídání napsat již dlouho, jenomže …..  jenomže, vždycky to něco přebilo, neboť je to děsně niterný téma, které chce celého člověka a to není jen tak v tom svistotu, kterým si to řítím do středu vesmíru. Když mi kdysi článek začal vznikat v hlavě, první co mě napadlo, bylo, že se bude jmenovat: „ŽALUJI…“. Ten...

Jsme tři – aneb odpovědi přijdou, když pozorně posloucháme, na co se ptáme

Ahojte soupoutníci, tak jsem Vám chtěla včera napsat, jenže jsem to nedopsala, že to byl převelice důležitý týden a hlavně víkend, co se týče všech možných souvislostí. Aneb téměř všechny blogové příspěvky vznikají na FB, dokud mi nedojde, že se to na tom FB prostě nedá najednou schroustat – tak to máte tu. Stejnak to je děsně důležitý...

KDY, KDE, CO, KUDY A PROČ ANEB MALÉ OHLÉDNUTÍ PO ¾ ROCE

Ahojte přátelíčkové, soupoutníci, vy všichni, tenhle člonek je takové ohlédnutí za uplynulým 3/4 rokem téhle rychlé cesty a tak trochu výhled na další léta letoucí. Kudy dál bych chtěla, abychom kráčeli. Je to zhruba rok, co se mi v hlavě začal rodit projekt Back to the Roots. Podzim loňského roku byl ten, kdy jsem se začala rozhlížet, kudy do toho...

Nechme své děti vyrůst v SaBaTu a vystupujme ze svých komfortních zón…

psáno včera 😉 Ahojte soupoutníci, ani jsem netušila, že Vám dnes napíšu člonek. Čloneček. Krátké zamyšlení se. V průběhu prázdnin jsem si přicházela na spoustu věcí, o kterých jsem chtěla psát, ale ta dnešní příhoda a vůbec posledních 14 dní, mě prostě vede k tomu, že dnes pro Vás začínám psát tenhle text – uvidíme, co se z toho vyvine....

Nevkročíš-li do lesů, nikdy se nic nestane a tvůj život nezačne

Ozývám se Vám, soupoutníci moji, s více jak měsíčním mlčením. V sobě. V tichu. V klidu. Bylo to očistné. Tak moc, že kdybych mohla, tak bych to snad ordinovala jako léčbu na přehlcenost. Na zastavení se. K tomu, aby měl člověk čas a prostor si pomalu, opravdu pomalu, ale zato velice důkladně poskládat všechny své priority, své skutky a činy, své sny a cesty, kudy...

Proč nejsem na Letný, když tam všichni míří?

Asi právě proto… Předem omluva za tak trochu politické téma, neb tenhle blog o politice rozhodně není – on ani ten člonek nakonec o politice není… jak říkají Vontové – buďme svorni – nenechme politiku vstoupit mezi nás… …Dejte mi do ruky mávátkoa řekněte jak volat slávajá už si najdu ten správný směra budu mávat mávat mávat… Tohle bude...