Autor Marketa Lexova

O autorovi

Nechme své děti vyrůst v SaBaTu a vystupujme ze svých komfortních zón…

psáno včera 😉 Ahojte soupoutníci, ani jsem netušila, že Vám dnes napíšu člonek. Čloneček. Krátké zamyšlení se. V průběhu prázdnin jsem si přicházela na spoustu věcí, o kterých jsem chtěla psát, ale ta dnešní příhoda a vůbec posledních 14 dní, mě prostě vede k tomu, že dnes pro Vás začínám psát tenhle text – uvidíme, co se z toho vyvine....

Nevkročíš-li do lesů, nikdy se nic nestane a tvůj život nezačne

Ozývám se Vám, soupoutníci moji, s více jak měsíčním mlčením. V sobě. V tichu. V klidu. Bylo to očistné. Tak moc, že kdybych mohla, tak bych to snad ordinovala jako léčbu na přehlcenost. Na zastavení se. K tomu, aby měl člověk čas a prostor si pomalu, opravdu pomalu, ale zato velice důkladně poskládat všechny své priority, své skutky a činy, své sny a cesty, kudy...

Proč nejsem na Letný, když tam všichni míří?

Asi právě proto… Předem omluva za tak trochu politické téma, neb tenhle blog o politice rozhodně není – on ani ten člonek nakonec o politice není… jak říkají Vontové – buďme svorni – nenechme politiku vstoupit mezi nás… …Dejte mi do ruky mávátkoa řekněte jak volat slávajá už si najdu ten správný směra budu mávat mávat mávat… Tohle bude...

VŽDY VÝŠ….

Taková malá reakce na článek (viz foto)… Právě jsme se vrátili z krásného víkendu, na němž jsme se sešli s lidmi z oddílu. S lidmi, se kterými jsem prošla Šipkou, která nás formovala a učila tomu, co znamená přátelství, lesní moudrost, čest, pravda, přežití. Mnozí z nás začínali ještě pod svazarmem, když byli skautíci ještě zakázaný. Sama jsem přišla do Šipky někdy v páté třídě....

Čtyřicítka za krkem, skvělá to záležitost…!

Dneska je mi čtyřicet a jeden rok. Kéž by pánBůh dal a byla jsem teprve v půli svého života. Věřím, že příští léta vyzvu svou životosprávu k rázné akci, abych mu pomohla a nemusel to všechno vybojovat za mě. Jo, i já jsem došla už do věku, kdy se ohlížím a musím říct, že mám za sebou krásný život. Pravdu říct, trochu těžký, ale krásný....

Velikonoce v časoprostorové smyčce aneb vzkříšení na několikero způsobů

Moji drazí, přiblížily se nám Velikonoce. A mě napadá tolik souvislostí, tolik přirovnání. Dnes Ježíš (my ateisté, co pravidelně rozmlouváme s Bohem, o tom víme své) naposledy večeřel… dnes umýval nohy, dnes nabídl chléb a víno, dnes byl zrazen… to vše v jeden den… Tolik se rozvíjí možností, jak vést tento příběh, ale musím zůstat u toho jednoho, co jsem Vám...

Výzva #3: Uzdravme se! Jde to lépe, než se na první pohled zdá…

Tohle téma bylo jedním z prvních, které mě napadlo, když jsem vůbec začala o psaní blogu Back to the roots uvažovat. To, že se blog následně rozrůstá a větví více, než jsem mohla v první chvíli dohlédnout, je věc druhá. Každopádně právě teď nadešel čas otevřít téma onoho uzdravení. Věřím, že i vy k němu budete mít co říci. Dneska to...

OSTROV a co k němu patří

A protože nejen poezií živ je člověk (jojojo, napíšu o Štice samostatný příspěvek – jen jí musím nechat z mých myšlenek na chviličku odplout, ať to vidím z povzdálí), posílám Vám dnes ukázku z připravované knihy Ostrov. Kniha už je nějaký ten pátek dopsána, jen ji potřebuji ještě s odstupem „dočistit.“ A proč to sem dnes dávám? Protože si setsakramentsky myslím, že...

Existují pro mne pouze cesty po stezkách srdce….ohýbání křivek v časoprostoru a o čem to vlastně všechno je…. + prosba o pomoc

Ty časoprostorový smyčky si v tom budete muset nalézt sami, kdo bude chtít, ten je určitě najde 🙂 Začala jsem Vám psát tenhle příspěvek – jenže se to zvrhlo. Jako obvykle, když si nehlídám svý myšlenky a prsty s nimi závodí a hrají zběsilou hru kdo z koho. Mělo to být pár slov. Vzniklo z toho během 10 minut téměř půl stránky...

Výzva #2: „Dobrý den, pojďte ven“ aneb VRAŤME DĚTI DO ULIC

V dnešní přetechnizované a uspěchané době zápasí spousta dětí téměř s patologickou závislostí na počítačových technologiích. Tablety a počítače postupně nahrazují mezilidské vztahy, děti se pohybují ve virtuálních vztazích a prostorech lépe než v reálném světě. Na druhou stranu se rodiče bojí „vypustit“ své děti ven, protože samotným by se jim mohlo něco stát. A tak se společnost točí v uzavřeném kruhu. Mým dlouhodobým cílem je...