Ahojte přátelíčkové, soupoutníci, vy všichni, tenhle člonek je takové ohlédnutí za uplynulým 3/4 rokem téhle rychlé cesty a tak trochu výhled na další léta letoucí. Kudy dál bych chtěla, abychom kráčeli. Je to zhruba rok, co se mi v hlavě začal rodit projekt Back to the Roots. Podzim loňského roku byl ten, kdy jsem se začala rozhlížet, kudy do toho...
psáno včera 😉 Ahojte soupoutníci, ani jsem netušila, že Vám dnes napíšu člonek. Čloneček. Krátké zamyšlení se. V průběhu prázdnin jsem si přicházela na spoustu věcí, o kterých jsem chtěla psát, ale ta dnešní příhoda a vůbec posledních 14 dní, mě prostě vede k tomu, že dnes pro Vás začínám psát tenhle text – uvidíme, co se z toho vyvine....
Ozývám se Vám, soupoutníci moji, s více jak měsíčním mlčením. V sobě. V tichu. V klidu. Bylo to očistné. Tak moc, že kdybych mohla, tak bych to snad ordinovala jako léčbu na přehlcenost. Na zastavení se. K tomu, aby měl člověk čas a prostor si pomalu, opravdu pomalu, ale zato velice důkladně poskládat všechny své priority, své skutky a činy, své sny a cesty, kudy...
Asi právě proto… Předem omluva za tak trochu politické téma, neb tenhle blog o politice rozhodně není – on ani ten člonek nakonec o politice není… jak říkají Vontové – buďme svorni – nenechme politiku vstoupit mezi nás… …Dejte mi do ruky mávátkoa řekněte jak volat slávajá už si najdu ten správný směra budu mávat mávat mávat… Tohle bude...
Taková malá reakce na článek (viz foto)… Právě jsme se vrátili z krásného víkendu, na němž jsme se sešli s lidmi z oddílu. S lidmi, se kterými jsem prošla Šipkou, která nás formovala a učila tomu, co znamená přátelství, lesní moudrost, čest, pravda, přežití. Mnozí z nás začínali ještě pod svazarmem, když byli skautíci ještě zakázaný. Sama jsem přišla do Šipky někdy v páté třídě....
Dneska je mi čtyřicet a jeden rok. Kéž by pánBůh dal a byla jsem teprve v půli svého života. Věřím, že příští léta vyzvu svou životosprávu k rázné akci, abych mu pomohla a nemusel to všechno vybojovat za mě. Jo, i já jsem došla už do věku, kdy se ohlížím a musím říct, že mám za sebou krásný život. Pravdu říct, trochu těžký, ale krásný....
Moji drazí, přiblížily se nám Velikonoce. A mě napadá tolik souvislostí, tolik přirovnání. Dnes Ježíš (my ateisté, co pravidelně rozmlouváme s Bohem, o tom víme své) naposledy večeřel… dnes umýval nohy, dnes nabídl chléb a víno, dnes byl zrazen… to vše v jeden den… Tolik se rozvíjí možností, jak vést tento příběh, ale musím zůstat u toho jednoho, co jsem Vám...
Tohle téma bylo jedním z prvních, které mě napadlo, když jsem vůbec začala o psaní blogu Back to the roots uvažovat. To, že se blog následně rozrůstá a větví více, než jsem mohla v první chvíli dohlédnout, je věc druhá. Každopádně právě teď nadešel čas otevřít téma onoho uzdravení. Věřím, že i vy k němu budete mít co říci. Dneska to...
A protože nejen poezií živ je člověk (jojojo, napíšu o Štice samostatný příspěvek – jen jí musím nechat z mých myšlenek na chviličku odplout, ať to vidím z povzdálí), posílám Vám dnes ukázku z připravované knihy Ostrov. Kniha už je nějaký ten pátek dopsána, jen ji potřebuji ještě s odstupem „dočistit.“ A proč to sem dnes dávám? Protože si setsakramentsky myslím, že...
Ty časoprostorový smyčky si v tom budete muset nalézt sami, kdo bude chtít, ten je určitě najde 🙂 Začala jsem Vám psát tenhle příspěvek – jenže se to zvrhlo. Jako obvykle, když si nehlídám svý myšlenky a prsty s nimi závodí a hrají zběsilou hru kdo z koho. Mělo to být pár slov. Vzniklo z toho během 10 minut téměř půl stránky...