A místo ohně začínají Divočiny oslavovat vodu…

Psáno na facebook, tentokráte vložené sem…to jsou věci….zázraky se dějí v tuto noc…. aneb nikdy nevíte, jak to vlastně všechno skončí….Třeba se někomu zablyští nějaký střípek anebo pocit, i když je to tak moc zhuštěné….

Prší! I když jen trošku, ale prší!

To nejlepší potvrzení Beltainu, jaké snad může být. Díky za ta znamení! Dříve se vyháněl dobytek na pastvu a sedávalo se v drsných podmínkách dešťů prokládaných s jarními slunečnými dny, kdy přízemní mrazíky nad ránem vytvářely podivuhodné obrazce námrazy. Oheň byl v těch chvílích prostě třeba. Noci byly chladné, ale pastviny se zelenaly. Tenkrát se oslavoval oheň. Protože poskytoval ochranu a bezpečí. Tenkrát byl oheň ještě posvátný a lidé věděli, že v něm mohou spálit svoje obavy a strachy anebo po něm vyslat naději. V časech, když ještě panovala se zemí rovnováha.

Dnes je tomu naopak, pastviny jsou suché a ohně převzaly otěže vedení nad lidmi, kteří je nedokáží krotit – snad díky nedostatku pokory snad díky neznalosti koloběhu bytí, snad pro mamon, který změnil svůj význam od dob, kdy v hebrejštině znamenal „to, v co člověk doufá, čemu věří, nač spoléhá“. Snad pro spočet i nespočet jiných věcí.

Snad když opět uvěříme v to, že se Zemí můžeme žít v nějaké rovnovážné symbióze, budeme blíže k tomu žít více v rovnováze s ostatními a především sami se sebou.

Přestali jsme spoléhat na sebe jako celek. Na smečku, tlupu. Rozdrobili jsme se do malých samostatných entit. Sic! Kdysi jsme bývávali nebo aspoň rozmlouvali s Enty. Kam až kdo chce, může nechat rozvést tento prostor v sobě na entou. vEN odsud…to by bylo na dlouho!

Světlá část roku přebírá během filipojakubské noci svou vládu nad tou temnou – snad nám posvítí do těch koutů našich duší, kam se mnohdy ještě bojíme vstoupit. Kéž nad námi živly drží ochranné ruce
a balancují, co vybalancovat mohou.

Za sebe, jakožto ryze ohňový člověk, říkám VÍTEJ DEŠTI V DNEŠNÍ DEN! A mám k tomu tisíc a jeden důvod. Od toho suchosuchého sucha, přes to, že přenesené pálení čarodějnic mě bolí za celá ta staletí…. až po to, že je to krásné znamení narovnání rovnováhy přecvaknutím polarity, když už na to jinak nelze upozornit….a třeba dnes zachrání i pár lesů či domů po tomhle ohňovém večeru. Ne všichni totiž v přítomnosti plamenů chovají s takovou úctou, kterou si zaslouží…

A jasně, že jsme také oheň měli a jasně, že si děti vyrobily čarodějnice a jak krásný! Kéž by jim jim některé střípky z našich hovorů zůstaly zachyceny aspoň kouskem v duši.

Už více než měsíc a půl zatápíme večer co večer v kamnech, nasekat třísky, dřevo, zapálit oheň, připravit zátop na ráno v kuchyni. A průběžně se o jedna nebo druhá kamna starat. Mezitím si dát pár ohňů venku jen tak pro radost… Jsme ohněm plně nasycení. To mi třeba v té Praze tak děsivě chybí… Tentokrát však oslavuji vodu! Které se nad námi usedlo a upustila tento večer pár vzácných kapek svých slz.

Bez rovnováhy to prostě nepůjde. I kdybychom se na hlavy stavěli – btw. nepřijde Vám ta doba už tak trochu postavená na hlavu? 😉

Prší! Beltain v přímém přenosu. To nejlepší potvrzení propojení, jaké snad může být.

Díky za ta znamení! Díky Ti Země!

A stejně: největší poklad a kouzlo tohoto filipojakubského podvečera bylo, když Elí připravila skvělou stopovačku pro Jáchyma, který se pak vydal po šifrách vstříc směrem k neznámu. Ne všechno, co je nám sdělováno, může být na první dobrou srozumitelné. Jde jen o to, naučit se číst mezi řádky a vidět mezi tím vším balastem ty věci a chvíle, které jsou opravdu důležité.

Kéž se nám to daří a podaří <3

Když jsem začínala s Back to the Roots, napsala jsem si….

Jsme-li donuceni čelit výzvám, je jen na nás jak se k nim postavíme a jací z nich vyjdeme. Musím říci, že se pluje znatelně lépe, můžeme-li se dívat dopředu před sebe než bojovat s mořskými draky na „obouboku“ našich životních kocábek.

Stavme si je pevné a pečujme o ně s láskou, vděkem a sílou. V bouři se totiž každý spoj prověří. Každý narušený šev na plachtě může znamenat ztroskotání.

Dbejme na kvalitu a hodnoty i v běžném chodu bytí, byť to občas nemusí znamenat, že půjdeme po cestách nejlépe přístupných či pohodlných. Věřím, že to stojí za to.

Pořád si za tím stojím! Teď ještě více než kdy dříve.

Tohle je ze včerejška, tak kdo byste chtěl, tak se můžete připojit na krátkou procházku lesem.

S láskou
Markéta

Lexová Markéta

Markéta Biri Lexová

www.marketalexova.cz
Jsem především. Sama sebou. Jsem básník, cestovatel i poutník po krajích vnitřních i vnějších. Samozvaný filozof. Tulák, vizionář, pozorovatel, reharmonizér, hýbu světem kolem sebe. A taky jsem Markéta, Maky, Biri, Kuňák, Pino.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.