VŽDY VÝŠ….

Taková malá reakce na článek (viz foto)…

Právě jsme se vrátili z krásného víkendu, na němž jsme se sešli s lidmi z oddílu. S lidmi, se kterými jsem prošla Šipkou, která nás formovala a učila tomu, co znamená přátelství, lesní moudrost, čest, pravda, přežití. Mnozí z nás začínali ještě pod svazarmem, když byli skautíci ještě zakázaný. Sama jsem přišla do Šipky někdy v páté třídě. Byl to underground a snad proto se o to víc o ty hodnoty dbalo a opečovávaly se a chránily se jako oko v hlavě. Jak se začal skauting znovu legalizovat a masovatět, začala jsem se i já s ním trochu rozcházet a inklinovala spíše k myšlence lesní moudrosti. Z hluboké úcty k lidem jako Rakša a spoustě dalších, kteří nasazovali své životy pro „vyšší pravdu a smysl“ se i dnes ke skautingu hlásím, byť jsem v srdci spíše Šipkař než skaut.

Byly to drsný doby, kdy jsme chodili desítky a desítky kilometrů, často neměli co jíst – zvykli jsme se dělit o poslední jídlo. Tak moc nás to zformovalo, tak moc to naše přátelství utužilo! Bylo nás málo, protože většina lidí to nevydržela. Ale o to víc jsme se znali, měli jsme se přečtený do poslední radosti i bolesti, věděli jsme, kdo je kdo. A taky nám to vydrželo celý život.

Na tom víkendu bylo spousta kapitánek dvaadvacítky: Míla, Alík, Ála, Madla, Anička, já, Štístko, Ašímka, Mája, Bambulka a spousta kapitánů jednadvacítky: Pídě, Mícha, Ježour, Šťáva a taky Kaligula a taky Juráš. To vše propletené a namixované s dalšími našimi milovanými partnery, jako Ondrik, Blanka, Zdenda, Jarda a Přemek, kteří jako by do Šipky chodili. Chyběli jen koumesáci. Když to tak píšu, tak je to vlastně takovej kapitánskej klub 😉 – kde není třeba cokoli skrývat, kde stačí jen být a člověk je prostě v bezpečí. A před tím jsou generace Matů a Padů a Pidů a Želv a Gum a Jaruch a Maruch a Váňů a Brabyů, za tím jsou generace Bětek a Bleků a Slůňat a Vilíků a Terezek a Blechů, a Vejcat a Offů a Uhlíků a Pinguinů a Tomíků a Míš, Housek a Lemurek a Žofek a Leontýn a Drobků a Purlaků a Josífů Kliků a Poťků a Bontů – je mi jasný, že tam někdo zůstal… stejně je v srdci, ať vysloven, tak nevysloven..

Spousta spousta generací (nebo kýho výra, jak to počítat) lidí, kteří byli a jsou v Šipce jen proto, že tenkrát byla Rakša, která položila základy dívčímu oddílu.

Troufám si, v tomhle virtuálním světě, za nás všechny poslat pokřik Tobě, Rakšo i všem, kteří bojovali za naší svobodu, vnější i vnitřní a učili nás stávat se a být lepšími, kteří nás učili překonávat naše výzvy a hranice. Ať již budete šeptat, či řvát, nezpomínejme, kdo jsme a že se máme, že se máme. Ne každý takovýto dar dostane.

Oddíle pozor!

Drápy a zobákem:
Bouři a slunci vstříc
Šipka letí vždy výš
KRÍ, KRÍ, KRÍ

Pohov!

Oddíl pokračuje dál a jsem za to strašně ráda. Díky, že vedete naše děti! Vychovávejte je tak, aby to, jak se Rakša chovala a zachovala, bylo beze zbytku zúročeno. Myslete na to, že naše děti budou vychovávat vaše děti ;)!

KRÍ, KRÍ, KRÍ

Díky za to 
<3

KinoPio, JokoPino, Pinocchio, Pino, Maky