Proč nejsem na Letný, když tam všichni míří?

Asi právě proto…

Předem omluva za tak trochu politické téma, neb tenhle blog o politice rozhodně není – on ani ten člonek nakonec o politice není… jak říkají Vontové – buďme svorni – nenechme politiku vstoupit mezi nás…

…Dejte mi do ruky mávátko
a řekněte jak volat sláva
já už si najdu ten správný směr
a budu mávat mávat mávat…

Tohle bude jediný můj příspěvek k tomuhle dokola se opakujícímu stavu…a věčně chodících pozvánek na Letenskou pláň…aneb s kůží na trh choditi, přes pusu snad nedostati…

Kolikrát, kolikrát se všechno znovu otočilo a ještě otočí…
jak říkají klasikové – historie se opakuje stále dokola.

Raději budu poslouchat svou duši a pěstovat toleranci k názorům svým i svých blízkých, nenechat se rozeštvat… kýmkoli…

To je to, co mi přijde, že tu chybí, přátelíčkové moji, milí a milovaní… tolerance a vzájemné naslouchání. Vše vypolarizované na největší míru – nikdo a nic mezi! Zbyly nám jen okraje – smutná to podívaná…

Místo toho budu raději naslouchat sobě, ostatním, ptačímu zpěvu, šumění listů ve větru i hučení tekoucích řek, tlukotu vlastního srdce i srdcí mých blízkých a nejbližších….

…protože kdo z nás může OPRAVDU s čistým srdcem prohlásit, že ví, jak opravdu vše je… Tolik rozeštvaných rodin proti sobě – Je tohle opravdu ta cesta?

Jak napsal a zpíval kdysi ten, který byl milován, následně nenáviděn, poté znovu milován, následně znovu nenáviděn a pak znovu milován či nenáviděn…však víte kdo…a mnozí z nás víme, jak a kudy se náš vztah k tomuhle pánovi v proudu času ubíral…

…S úšklebkem Ďábel viděl
pro každého podíl
Syn otce nenáviděl
Bratr bratru škodil…

Jestli bych chtěla uvidět střípek, kterým bych chtěla a měla na tomhle světě přispět – bude to TO NEUSTÁLÉ VOLÁNÍ PO VZÁJEMNÉ TOLERANCI A NASLOUCHÁNÍ – a ne, není to ALIBISMUS – opravdu si myslím, že to je to NEJVÍC, co mohu udělat…

…rebelská léta proplynula – konec konců, už na to mám léta, ;), nadešel čas smíru…nebo, že bych zase rebelila? Už ne, už jen v klidu sebe tiše sedím a naslouchám… 

I to je jeden z těch důvodů, proč jsem si do ruky dala své vlastní mávátko…jestli na té cestě a mávání za vzájemnou toleranci budu sama nebo ne, s tím se už nějak poperu – nejdůležitější pro mě je, že jdu tam, kam mě srdce táhne…

Aneb pamatujeme si všichni Sněženky a machry, kde zaznívá ta životutvářející Rochefoucauldova věta „Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se dopustili sami na sobě…“

Snad proto to píšu…snad proto to bude chápáno tak, jak to chápáno být má…

Držme se, bratříčkové, na té cestě za sebou samými – navzájem…ať již klopýtáme, či ne – zpátky už nemůžeme…. jedině k sobě samým – věřím, že to je ta správná cesta – aspoň pro mě…

Je to dlouhý, jako tři psi, já vím, ale musím to ukončit svým starým známým…
Dbejme na kvalitu a hodnoty i v běžném chodu bytí, byť to občas nemusí znamenat, že půjdeme po cestách nejlépe přístupných či pohodlných. Věřím, že to stojí za to. 

Máme právo demonstrovat, máme právo nedemonstrovat, máme právo souhlasit či nesouhlasit, máme právo zůstat mimo – a to si vybírám já. Takže na Letné mě nenajdete. Ať už tam budete či ne, budu ráda, když si na chvíli na tyhle řádky vzpomenete…jen tak, třeba pro uvědomění, že jsou tu i lidé, kteří to všechno vnímají tak trochu jinak. I na to máme právo…Snad se v myšlenkách potkáme.. 

Be yourself, always and forever…

With love
Markéta

Psáno za hudby Jarka NOHAVICI – Kupte si hřebeny… každý si tam určitě najde to, co chce….neb je to psané již dávno a vše se v kruzích otáčí…

A když budete chtít tady se můžeme potkávat – přidejte se, ať je nás víc – nebudeme se bát vlka, nic 😉 …

Back to the roots

Zprávy z lesů, hor, vod a strání

Nebo se níže můžete přihlásit k odběru příspěvků z blogu