CO ŘEKLI JINÍ - A JÁ JIM ZA TO DĚKUJI
Byl to NEZAPOMENUTELNÝ VÍKEND.
Cítím POSÍLENÍ VÍRY V SEBE, další důvěra v to, že NĚCO DOKÁŽU. Rozhodnout se a JÍT. Nevzdat se, i když to vypadá náročně. Najednou je tu SMYSL. Je tu RŮST. TOUHA. Něco... Nejsem vedena, „že bych měla“ - protože - ostatní - NE. JÁ CHCI. Dokonce tak moc, že JÁ přesvědčuji ostatní...Tyjo - přesně TOHLE POTŘEBUJU - VĚŘIT V SEBE - a jít...
CESTA JE CÍL
Rozhodnout, naplánovat, konat, opřít se o minimální zkušenosti. PUSTIT TO. Dovolit, aby se stalo COKOLIV - s důvěrou, že nejsem sama a vždy si budu vědět rady. A něco - udělám. Udělám. ODEVZDÁNÍ.
NEMUSÍM VĚDĚT JAK - a přesto MOHU COKOLIV.
Markéto, jsi pro mne KOTVA. Ze setkání, ze životního příběhu, z Tvé práce mi vyzařuje JISTOTA a pro mne pevná PŮDA POD NOHAMA. Cítila jsem se BEZPEČNĚ - překonávat vedle Tebe SVÉ limity. Radovat se ze svého dalšího kroku.
Vše, co jsem PROŽILA, včetně přípravy na chalupě - mi DÁVÁ SMYSL a pocit PŘESAHU na mé Cestě.
DĚKUJU ZA TO
Martina Vavrochová, účastnice PoBytí, kamarádka
Radka Švíková, Zdravá města (tak se vždycky do telefonu představuje a NEJEN tohle mě naučila. Všechny nás pořád učí. Celoživotní parťák. Srdcová záležitost. Téměř až závislost - z mé strany určitě!
"Můžete najít lepší průvodkyni do lesů než je Biri? Pochybuji. Nejen, že si ví vždycky rady, ale dovede naslouchat - šumění větru v korunách, zurčení potoka, běhu mravenců v trávě. A vám. To je, myslím, to nejdůležitější. Vždyť do lesa jde člověk hledat především své ztracené a dávno oplakané divoké JÁ. S Biri má velkou naději, že ho nalezne."
Zuzana Falka Míšková, účastnice PoBytí, kamarádka
Jestli se s někým v lese fakt vůbec nebojím, ani uprostřed noci, je to Markéta, pro mě Pinokio. Umí rozdělat oheň vždycky a všude, a hlavně se s ní u toho ohně báječně sedí, povídá, zpívá, nebo kouká a mlčí. Je to skautka, máma, manželka, a zároveň silná, obdivuhodná, samostatná nezávislá žena, která se neomylně orientuje v mapách i lidských duších.
Alžběta Glancová, překladatelka, bývalá vedoucí 221. Mravenců Šipka, blízká přítelkyně, Bětka prostě....
Byl to naprosto úžasný zážitek. Povedlo se mi zase překonat sama sebe, Maky moc Ti za to děkuji a vám milé souputnice za to, že jste mne přijaly do kruhu žen, které se nebojí překonávat překážky
Lenka Tomsová, zahradnictví Tomsovi, dlouholetá spolupracovnice v Síti Zdravých měst, přítelkyně a šťastný nezmar
S Maky se znám z hloubi 90. let, kdy jsme jí s Ondrikem jednou na jaře potkali na mostě přes Sázavu, při sjezdu Stvořidel. Tak strašně dávno. Od té doby jsme zažili nespočet společných výprav do přírody. S Maky do lesa, do hor, na vodu, na lyže, na vandr, k ohni a pod širák... Těžko si představit lepší průvodkyni na takovéhle akce. Maky se v přírodě hluboce vyzná. Ví, kam jít, zná cestu. Zní to jednoduše, ale je to velká věc. Ví skvěle, kde a jak se utábořit, všechny tábornické dovednosti, jako třeba najít vodu, úkryt před deštěm, rozdělat oheň... má v sobě zažité a hlavně je i umí krásně učit lidi kolem sebe. A k tomu navíc dar, který v sobě Maky má, je vzácné umění sdílet niterné prožívání přírody s ostatními. Těším se, až zas někdy někam společně vyrazíme.
Zdeněk Venera, ředitel České geologické služby; jeden z velkých životních parťáků a vzorů. Se Zdeňkem, Ondrikem a Filiem až na kraj světa!
Psycholog, někdy na pomezí 2018/19, těžké období, kdy hlava ani tělo díky Borelióze nefunguje tak, jak má. mozková mlha, bolesti kloubů, všechno co si člověk vymyslí. Bylo to zajímavé si dát sedánek s psychologem. Ta zpráva je celá tedy skělá :), ale tenhle kousek je prostě nejlepší.... nicméně neobvyklý přístup ke vnímání a interpretaci světa. YES! Psychologem potvrzené ;)!
MÉ MĚSTO JE INDUSTRIÁLNÍ ŠTIKA
Ta štika je velryba, Biri. A ja jsem asi Jonášová. Tak nějak to kolem mě v tom jejím břiše rezonuje a těžko se mi rozpoznává, co jsou slova a co tóny. Neboť to všechno jedno jest. Tvůj hlas se místy mění v můj a v hlasy mých blízkých. Mísíme se. A najednou zjistím, že se v tom břiše toho plujícího tvora můžu úplně a jasně nadechnout a vydechnout a rozechvět a plakat, křičet, zlobit se, přemýšlet o nemyslet... a všechno to najednou v jakémsi víru bytí... a že, alespoň pro tentokrát, nejsem a nebudu sama. Nemůžu být.
Díky moc. A určitě se zaposlouchám víckrát. Určitě se ponořím do klece žeber a nechám se obejmout. Je to osvobozující a obohacující. Velmi.
Zuzana Bláhová
Ahoj Markéto, štika ke mě doplula a já si jí u sebe nechám... když bude hůře, štika pomůže. Poslouchám před spaním, krásná poezie, krásně volená slova... z duše. Vzpomínky na brášku mě tedy berou a slzy mám na kraji. Jak ve slovu, tak v doprovodné hudbě je kupa emocí, rozumím ti.... a děkuji
Marcela Kopecká
Co o mě říkají - a já jim za to děkuju...
Tyhle verše čtěte, máte-li chuť být ostrovem a zároveň se nechat hladit vlnami moře. Čtěte je, když nevíte a nevědět chcete či naopak víte a vědět nechcete. Ony vám napoví nebo umožní zapomenout. Obejmou vás, ukonejší, zahalí a teprve až budete připraveni, pověsí vás jako prapor na hodně vysokou žerď vystavenou z vašeho vlastního bytí v nich.básnířka
Žena - dítě - člověk - básník - Markétaspisovatelka
PŘIDEJ(TE) SE....
Pojďme společně vyrůst na Cestě za sebou samými. Pojďme dávat ty nejlepší věci z nás dohromady, společně tvořit svět k obrazu svému navráceni ke svým kořenům a podstatě lidského a laskavého bytí.
Skupina pro ty, kteří podnikají srdcem. Pro ty, kteří se chtějí podělit o své projekty, sny, cíle a přání.
