Motivační citáty pro lepší den, dny, léta, roky, kroky...
Někdy z mé hlavy, někdy z moudřejších - vždy však takové, které mě v daný moment oslovily. Všechny jsou odžité a všechny z nich jsou na mých autorských fotografiích (nebo bratrově grafice - Buddha a Oria).
A když budete chtít, napište mi dolů, jakou chvíli zrovna žijete - v nějakém děsně moUdrém moUdru - of course :), ať již vašimi, či jinými slovy. Třeba se potkáme. Budu se těšit. Markéta
EDICE: Ze stolního kalendáře
A JaK TO zrovna Žijete VY?
Já zrovna žiju ve velikým štěstí. Ten obrázek: „Kde jsi to našel? Hledal jsem to všude!“ „Vytvořil jsem si to sám.“ Je o mně. Je to tak, štěstí nepřijde odnikud, nikdo ho nepřinese a nechce být závislé. Buďto je v nás, nebo není. Když není a chceme ho čerpat od někoho, z někoho, nebude to fungovat. Skončí to. Jen když je a chceme ho dávat, bude s námi stále. Já jsem teď ve stádiu totální změny. Jsem hodně sama a přemýšlím. A tohle jsem vymyslela já, ne Babiš, fakt 😀 Ta izolace mi teda prospěla 🙂
Je to tak, Čeky, je to tak! Taky to žiju a moc si to užívám. <3. Vytvářejme, vytvářejme – cokoli – štěstí, lásku, básně, knihy, obrazy, vztahy, své světy – je to spolu tak tak moc propojené…. Víme o sobě, kočko!
… já myslím, že to permanentně nejde být „happy jak dva grepy – či jeden grep:-)“.. že je to proces, že je to střídání… smutek a pláč, černá a bílá, dobro a zlo… všechno má svůj protipól…důležité je neutápět se ani v jednom… nebýt ten sluníčkář ani ten zmačkaný depresí… prostě být tím, že jsem jaký jsem zrovna teď, v této chvíli a tady – cítím to tak a chci nebo nechci to sdílet… respektovat sebe znamená respektovat i druhé, tak aby to skutečně bylo a bylo i uvěřitelné a ryzí…protože když to tak není, jde to sakra poznat, a to jsme už zažila i na mnoha setkáních a čteních s básněmi, já to těm lidem nevěřila, ani slovo.. a třeba čerstvě, včera jsem byla na besedě s „Krkavčí matkou“ no a zdála se mi nesmírně smutná navzdory těm optimistickým řečem, šel z ní z hloubky šílený pocit samoty… no, tak asi tak jsem chtěla říct, že když já Tobě věřím, prostě téměř každé slovo, že tím to i lépe pouštím k sobě a skrze sebe dál, že díky té opravdovosti to jde… takže by se věci měly dělat opravdově, protože to je sakra znát, když se tak nedělají
Ach Zu, díky za ta slova. Ani nevíš, jak ses trefila – běží mi (krom asi 4 dalších :)) v hlavě člonek – právě o té rovnováze, o střídání těch chvílí, kdy jsme nahoře a kdy se propadáme dolů. Myslím, že tohle určitě nebude jen sluníčkový prostor, láduju to tam, jak to zrovna na mysl přichází, ale nedělám si iluze, že tenhle „flow“ vydrží v tom entuziasmu navěky. Obzvláště v naší situaci. Je to záhul, jen dlouho dlouho jsem psala a žila v celkovým vyčerpání, z diabetu, všemožných nemocí, průšvihů a už mě to začalo rozedírat, jak jsem se věčně topila. Když jsme na podzim přešli na prototyp umělé slinivky, trochu jsme se nadechli. Najednou jsme se mohli po 9 letech vyspat a bylo to znát – ta chuť něco začít vytvářet byla neutišitelná. Proklubalo se to nahromaděné za všechna ta léta. Takže pravdu říct, teď si to děsně užívám – pustit sebe ze řetězu – zase se vidět (ne jako stroj, ale jako člověk), i když někdy je to taky na dřeň – do toho všeho vytváření ještě zvládnout normální job, děti a všechno kolkolem. A jen sázím na to, že když prostě do toho dám JEN tu opravdovost, tak to nějak poputuje k těm, k nimž to celé putovat má. Děkuju moc, moc!!!!
A ještě ke Krkavčí matce. Mám k ní hluboký respekt. To, jak se s tím vším dokázala poprat, jak jde dál svou vlastní cestou. Asi chápu, jak to myslíš a myslím, že i přes ten povzdech jí respektuješ (nebo nevím, jestli je to to správný slovo), jak Tě znám. Jen, vůbec se tomu hlubokému pocitu samoty nedivím, myslím, že kdo z nás si tím prošel takhle na přímo, tak to už prostě zůstane jeho součástí. Už to nejde odpárat, jen někdy jsou ty díry záplatovaný a někdy se tlakem roztrhnou a zeje po nich jen hlubokánská díra, která se prostě v určitý moment se ani člověku nechce nějak znovu záplatovat. Jen jí nechat zase zarůst nebo zaplnit. Musím říct, že v téhle holce se v mnoha ohledech poznávám, mluví mi z duše, bez ohledu na to jak bude kdo reagovat. Často tam čtu svá vlastní slova. Jo, big respect! A moc díky za Tvá slova – léčí <3