MÉ MĚSTO JE INDUSTRIÁLNÍ ŠTIKA
sbírka básní
BLÁ - BLÁ - BLÁ aneb ZÁPISKY MYSTIKA ČI ATEISTY, CO ROZMLOUVÁ S BOHEM
Kdo v dnešní době nečte poezii, jako by nežil...
Mé město je industriální štika
Tohle není ebook - tohle je pravý a nefalšovaný poeziobook. Nečekejte žádné rýmovačky, v tomhle booku je zapsán syrový život, snad někdy až moc. Snad někdy až moc vysněný. V tomhle booku je skrytá víra a naděje, že vše se v dobré obrací, že vše má svůj daný řád, vycházející z podstaty uvnitř nás.
A předem dávám vědět, že zvuk je syrový - nahrávaný na dva různé mikrofony v bytovém studiu, které odráží industriální zvuky z ulice. Tudy ta cesta tenkrát šla. Čistý entuziasmus, podobně spontánní, jako když jednotlivé básně z Štiky vznikaly. Tohle je štičí cesta. Je na každém, jestli se tou cestou vydat chce - jestli ano - to své si tam určitě najde.
S hudbou Štěpána Hazuky, Davida Fesliyana a s ilustracemi Anežky Hubatkové.
VAŠE ODEZVY
Ta štika je velryba, Biri. A ja jsem asi Jonášová. Tak nějak to kolem mě v tom jejím břiše rezonuje a těžko se mi rozpoznává, co jsou slova a co tóny. Neboť to všechno jedno jest. Tvůj hlas se místy mění v můj a v hlasy mých blízkých. Mísíme se. A najednou zjistím, že se v tom břiše toho plujícího tvora můžu úplně a jasně nadechnout a vydechnout a rozechvět a plakat, křičet, zlobit se, přemýšlet o nemyslet... a všechno to najednou v jakémsi víru bytí... a že, alespoň pro tentokrát, nejsem a nebudu sama. Nemůžu být.
Díky moc. A určitě se zaposlouchám víckrát. Určitě se ponořím do klece žeber a nechám se obejmout. Je to osvobozující a obohacující. Velmi.
Zuzana
Ahoj Markéto, štika ke mě doplula a já si jí u sebe nechám... když bude hůře, štika pomůže. Poslouchám před spaním, krásná poezie, krásně volená slova... z duše. Vzpomínky na brášku mě tedy berou a slzy mám na kraji. Jak ve slovu, tak v doprovodné hudbě je kupa emocí, rozumím ti.... a děkuji
Marcela
Pořád se nemůžu rozhodnout - nemám prut a neumím vázat vlasec na háček...
....nevzdávej to - nevzdávej se - tak lehce a pokračuj....
Co o mě říkají - a já jim za to děkuju...
Tyhle verše čtěte, máte-li chuť být ostrovem a zároveň se nechat hladit vlnami moře. Čtěte je, když nevíte a nevědět chcete či naopak víte a vědět nechcete. Ony vám napoví nebo umožní zapomenout. Obejmou vás, ukonejší, zahalí a teprve až budete připraveni, pověsí vás jako prapor na hodně vysokou žerď vystavenou z vašeho vlastního bytí v nich.básnířka
Žena - dítě - člověk - básník - Markétaspisovatelka
POŘÁD JEŠTĚ NEVÍŠ PROČ ?
TAK SCHVÁLNĚ - Kdy jste naposledy četli nějakou básnickou sbírku?
Jestli je to dávno - můžete zkusit, jestli to třeba nebude to ono, co Vás nakopne
Jestli je to teď - tak aspoň nevyjdete ze cviku 🙂
Ono s tím uměním je to vůbec taková ošemetná věc, co se jednomu líbí, druhému se líbit nemusí. Takže Vám nemůžu nabídnout nic víc 🙂 než obrovskou část sebe. Jestli si to sedne nebo ne, to už uvidíte sami.
S láskou
Biri
VÝLOVNÉ
(nebo i VÍLOVNÉ, chcete-li)
Za Štiku byste mohli mít třeba jedno dobré víno nebo jednu večeři v reštyce nebo nějakou věc, kterou vůbec doma nepotřebujete.
Anebo za ně můžete mít první lekci toho, jak se stát sami sebou. Jak se nebát dávat ven věci, které se skrývají uvnitř Vás. A nejen Vás...ale jednou třeba taky Vašich dětí.
Štiku totiž nevyloučíte (ze svého života) jen tak. Se Štikou můžete plout tam, kam byste se mnohdy sami neodvážili. Až dovnitř Vaší duše. Štika se může stát Vaší součástí.
Tohle není ukázka z knihy, je to z doby, když jsem ještě netušila, že budu stát s prutem na břehu divočící řeky času a prostoru. Ale přišlo mi, že to povídání k tomu dost sedí. Jestli chcete knihu, tak někde nahoďte...
JAK JI CHYTIT?
Na jednom rybářském blogu (nachytano.cz) píší a já jen říkám svatá pravda:
Všichni k tomu máme sklony. Minuty, hodiny, dny týdny jsme bez záběru a vláčíme jen tak bez rozmyslu. Tupě hážeme nástrahu, nesledujeme vodu, chvílemi máme pocit, že jsme u vody za trest, měníme nástrahy už ani nevíme proč. Nad pařezovkou protáhneme nástrahu rychle a vysoko ve vodním sloupci, aby náhodou neuvázla. Nad rostlinami nástrahu prohodíme tam, kde je čisto, abychom nemuseli očišťovat trojháčky.
S takovým přístupem jděte raději na kapry. Protože i u vláčení se musíte koncentrovat a přemýšlet. Musíte přijít na to, jak udělat něco jinak než ostatní a nebát se riskovat ztrátu několika nástrah. Ne nadarmo se při vláčení říká: nakrmit, platit daně, prostě trhat, trhat a trhat...zde platí přímá úměra, kdy čím více riskujete, tím více získáte.